Samopal vzor 61 přezdívaný "Škorpion" je kompaktní československý samopal používaný v armádě a bezpečnostních složkách od 60. let dvacátého století.
 |
Historie a použití
Vzor 61 vznikl v době, kdy byl zaveden samopal vzor 58 a stal se náhradou za samopal vzor 24/26. Vzor 58 byl příliš velký a armáda potřebovala zbraň s velikostí pistole a schopnostmi samopalu, aby jej mohli používat vojáci, kterým by dlouhá zbraň zbytečně překážela. Hlavním konstruktérem vzoru 61 byl inženýr Miroslav Rybář.
Vývoj samopalu byl dokončen na přelomu 50. a 60. let dvacátého století. Na počátku 60. let byl zaveden do výzbroje ozbrojených složek Ministerstva vnitra a do výzbroje Československé lidové armády.
Samopalem vz. 61 ráže 7,65 mm Browning byli vyzbrojeni někteří specialisté československé armády (vybrané odbornosti u průzkumných, strážních a speciálních jednotek), ale především byl určen pro potřeby příslušníků Sboru národní bezpečnosti, kteří v té době používali služební pistoli vz. 50 ve stejné ráži. Od šedesátých let jej měli přidělené prakticky všichni příslušníci československé Bezpečnosti jako druhou zbraň. Samopal byl rovněž ve výzbroji příslušníků Sboru nápravné výchovy (vězeňská stráž).
Pro svůj malý dostřel, dobrou odvladatelnost a vysokou rychlost palby je vhodný k boji v uzavřených prostorách a na krátkou vzdálenost, ačkoliv náboj ráže 7,65 mm byl považován už ve své době za příliš slabý pro použití v samopalech.
Z uživatelského hlediska je tento samopal velmi jednoduchou, odolnou a spolehlivou zbraní. Kromě české a slovenské policie a armády je používaný také policejními sbory v mnoha jiných zemích. Mimo jiné byl a je používaný rovněž zločinci a teroristy.
Výroba
Dvousetkusová ověřovací série byla vyrobena v roce 1962 v České zbrojovce Uherský Brod. V příštím roce byla schvalována technická dokumentace a v průběhu roku 1963 zahájena sériová výroba standardního provedení samopalu vz. 61. Po naplnění potřeby byla výroba v polovině roku 1966 zastavena. Pozdější výroba samopalu v ráži 7,65 mm probíhala v letech 1973 - 1976, 1978 - 1979 a 1992 - 1993, přičemž celkový objem dosáhl asi 210 000 vyrobených kusů. Většina zbraní byla vyrobena do roku 1979. Samopaly vz. 61 byly rovněž exportovány do zahraničí, podrobnější informace nejsou zatím dostupné.
Kromě Československa se vyráběl také v Jugoslávii, kam byla v polovině 80. let dvacátého století poskytnuta výrobní licence spolu s asi 30 000 ks hotových zbraní. Výroba probíhala ve zbrojovce Crvena Zastava v Kragujevaci. Samopal byl zaveden do výzbroje jugoslávské armády jako vzor 84.
Výrobní varianty
V průběhu výroby vzniklo několik variant lišících se pouze používanými náboji. Samopal vzor 64 používal náboj 9 mm Browning, vzor 65 náboje 9 mm Makarov a vzor 68 náboje 9 mm Luger. Není známo, zda se tyto varianty někdy vyráběly sériově.
V devadesátých letech dvacátého století firma ČZ Uherský Brod nabízela Škorpion model 82 používající střelivo 9 mm Makarov a Škorpion model 83 používající náboje 9 mm K. Samopal vzor 82 byl vyvíjen na přelomu 70. a 80. let dvacátého století. Jeho vznik souvisel se zaváděním nové armádní pistole vz. 82 používající československý náboj ráže 9 mm vz. 82 (vylepšený sovětský náboj 9 mm Makarov). Používal dva druhy rovných dvouřadových zásobníků - kratší na 12 nábojů a delší na 24 nábojů. Bylo u něj provedeno zdokonalení spoušťového ústrojí týkající se zjednodušení technologie výroby a snadnější montáže a demontáže zbraně. Napínací hmatníky závěru byly nahrazeny nevelkou napínací klikou, která mohla být umístěna na libovolnou stranu zbraně. Upravená ramenní opěrka byla prodloužena a řešena jako teleskopická. Přestože se jednalo o podstatné vylepšení stávající konstrukce, nový model se nepodařilo prosadit do výzbroje a vývoj skončil pouze výrobou několika prototypů.
Počátkem 90. let dvacátého století vznikla rovněž samonabíjecí verze umožňující střelbu pouze jednotlivými ranami. Zbraň byla označena jako Model 91S (Semiautomatic = poloautomatický) a byla nabízena v ráži 7,65 mm Browning, 9 mm Makarov a 9 mm K.
Varianta označená jako CZ Škorpion 9x19, jejíž prototyp byl vystavován roku 1999, používá pevnou plastovou pažbu nebo klasickou sklopnou opěrku. Zbraň doznala určitých konstrukčních úprav, hmotnost prázdného samopalu vzrostla na 2,1 kg. Umožňuje použití kolimátorového zaměřovače a tlumiče hluku výstřelu. Hledí je nastavitelné pro střelbu na 75, 150 nebo 250 metrů. Používané střelivo je 9 mm Luger, variantní zásobníky na 10, 20 nebo 30 nábojů.
Technický popis
Samopal vzor 61 je automatická zbraň s neuzamčeným dynamickým závěrem. Zbraň má pevnou hlaveň se šesti drážkami vývrtu, která je zasazena do pouzdra závěru vyrobeného z plechu. Pouzdro závěru má po stranách dva svislé výstupky jako hmatníky. Zbraň střílí z přední polohy závěru. Výhozní okénko se nachází na horní ploše závěru - vystřelené nábojnice jsou vyhazovány nahoru. Zpožďovací zařízení pro zpomalování kadence prodlužuje funkční cyklus závěru a slouží rovněž jako tlumič zpětného rázu závěru v zadní úvrati. Svislý zpožďovač je umístěn v rukojeti. Bicí mechanizmus je kladívkového typu s přenosem na zápalník.
Páčka pojistky se nachází na levé straně rámu zbraně. Přesunutím křidélka pojistky do polohy dolů se zablokuje spoušťový mechanizmus. V tomto stavu nelze stisknout spoušť a vypustit kladívko. Samopal umožňuje střelbu jednotlivými ranami (páčka pojistky v poloze dozadu) při podobném držení jako u běžné pistole. Po přepnutí páčky pojistky dopředu střílí dávkami, přičemž se předpokládá použití výklopné ramenní opěrky a držení zbraně oběma rukama. Zbraň se i při střelbě dávkou chová mimořádně klidně a stabilně, zpětný ráz je prakticky nulový.
Tlačítko záchytu zásobníku je umístěno na levé straně rámu mezi lučíkem a zásobníkem. Používané schránkové zásobníky mají kapacitu 10 nebo 20 nábojů.
Samopal měl v původním provedení dřevěnou rukojeť, u pozdějších modelů byla roku 1978 nahrazena rukojetí plastovou. Sklopná ramenní opěrka je vyrobena z hliníkové slitiny a je otočně upevněna k tělu zbraně prostřednictvím vertikálního čepu.
Zbraň má mechanická otevřená mířidla. Šroubovací kolíková muška je stranově i výškově regulovatelná. Plátkové hledí je nastavitelné na dálku střelby 75 m nebo 150 m. Samopal je velmi přesný, rozptyl zásahů na 50 m se spolehlivě vejde do 100 mm. Účinný dostřel je při střelbě z ruky 50 metrů, s použitím ramenní opěrky 150 metrů. Maximální dostřel náboje 7,65 mm Browning je kolem 1500 m, avšak střela má smrtící účinek jen asi do 800 m.
Samopal se zpravidla nosí v opaskovém nebo podpažním pouzdře pistolového typu.
Pro speciální použití byl pro tuto zbraň zkonstruován i tlumič hluku výstřelu. Dále byly k dispozici rovněž svítící mířidla pro použití za snížené viditelnosti.